Vrchní šaty pro kostým francouzské nebo anglické šlechtičny jsou vyrobeny z polohedvábného damašku a polohedvábného aksamitu. Zatím ještě nejsou zcela dokončené - nejsou hotové délky, ohrnovací rukávy jsou jen naaranžované a chybí přední samostatná část živůtku, která se připíná špendlíky a bude zakrývat šněrování. Ale vzhledem k zájmu o mnou zveřejněné předchozí komponenty tohoto kostýmu vám nabízím pohled i na vrchní šaty.
Šaty mají mírně vyztužený živůtek s tenkými kosticemi všitými kolem šněrování. Živůtek je podšitý jemnou lněnou látkou, sukně je podšitá silnějším hedvábím pro "podražení" skladů. Horní část rukávů je podšitá jemným hedvábím a u spodní části rukávů podšívku představuje samet (v tomto případně technicky přesněji aksamit), ale rukávy se nosí ohrnuté.
Celková silueta kostýmu je zamýšlena ve stylu let 1530 - 1540, což je období, kdy se postupně začaly prosazovat více vyztužené živůtky a sukně tvarované do podoby kužele, avšak oděv stále ještě není tak přísně ve stylu "španělské módy", která se rozšířila v polovině 16. století. Vývoj siluety toho typu oděvu mezi lety 1527 - 1545 v Anglii lze krásně vysledovat na následujících vyobrazeních (Hans Holbein ml. a Master John) a pro srovnání i Francie 1570 (Jooris van der Straaten):
Koncept spodních a vrchních šatů je základním prvkem komponování dámského oděvu středních a vyšších vrstev společnosti v období renesance (který však přetrval už z dob středověku). Zvláště v případě šlechtického oděvu Anglie a Francie 1. poloviny 16. století jsou vrchní šaty zcela závislé na existenci šatů spodních a nelze je nosit samostatně. Živůtek spodních šatů totiž nejen tvaruje postavu do správné siluety, ale slouží i pro uchycení vrchních šatů pomocí špendlíků. Vrchní šaty mají široký výstřih (ten je v tomto případě ještě poměrně střízlivý) a těžké rukávy, takže mají tendenci padat z ramen dolů. Špendlíky se v tomto případě používají skrytě, ale na připnutí samostatného dílu živůtku (náprsenky) se používají špendlíky viditelné (což je doloženo i obrazovými zdroji). Množství špendlíků, které dámy běžně nosily, je ohromující. Dokládají to jak písemné zdroje, které mluví třeba i o 24 tisících (!) oděvních špendlíků v objednávce pro královnu Elizabeth I., tak i četné archeologické nálezy oděvních špendlíků v Londýně. Oděv byl skutečně na dámu doslova našpendlen, což si dnes mnozí neuvědomují a často se to dnes mylně označuje za krejčovskou chybu v tom smyslu, že ideálem by mělo být vyrobit celý kostým jako jediný kus oděvu, který se vzadu zašněruje a tím je oblékání hotovo. Vizuální autenticita ale spočívá právě v dodržení správného vrstvení.
Přeložit Tuto Stránku
(Prosím vezměte v úvahu, že překlad je automaticky generovaný, tudíž je značně nepřesný, zejména v případě odborných výrazů.)