Spodní šaty pro kostým francouzské nebo anglické šlechtičny jsou vyrobeny z hedvábného taftu a hedvábného zlatohlavu ("brokátu") se vzorem granátového jablka. Přední díl sukně a živůtek jsou podšité jemným lnem. Živůtek je vyztužený pevným korzetovým plátnem (náhrada dobově používaného knihařského plátna) a plastovými kosticemi, které svými vlastnostmi nejlépe nahrazují velrybí kostice.
Vzhledem k tomu, že šaty budou sloužit jen jako spodní a nebudou se nosit samostatně, je na zadní část sukně použitý červený hedvábný taft. Toto použití dvou druhů látek na "viditelné" a "neviditelné" části oděvu (z důvodu finančních i praktických) bylo doloženo i u oděvů vyšší společenské třídy. I dnes je hedvábný zlatohlav poměrně drahá záležitost a 2 metry navíc na část sukně, která nebude vidět, je rozmařilost, kterou si i dobře situovaná dáma raději dvakrát rozmyslí.
Šaty jsou tedy určené pouze jako spodní, tvoří základní vrstvu pro kompletní kostým a nejsou proto vhodné k samostatnému nošení. Po oblečení vrchních šatů, bude ze spodních šatů viditelná pouze přední část sukně, dekorace kolem výstřihu (kovové komponenty a perličky) a v jedné možné variantě také přední část živůtku. Na posledním obrázku můžete vidět zamýšlenou kompozici oděvu po dokončení (Master John: Katherine Parr, cca 1545).
Koncept spodních a vrchních šatů je základním prvkem komponování dámského oděvu středních a vyšších vrstev společnosti v období renesance (který však přetrval už z dob středověku). Živůtek spodních šatů se s postupem 16. století začal stále více vyztužovat, až se začal šít odděleně a vznikl tak kus oděvu, který se dnes všeobecně nazývá korzet nebo šněrovačka.
Přeložit Tuto Stránku
(Prosím vezměte v úvahu, že překlad je automaticky generovaný, tudíž je značně nepřesný, zejména v případě odborných výrazů.)