Více o mně
Děkuji, že se kromě mé práce zajímáte i o mou osobu.
V roce 2020 mi byla diagnostikována roztroušená skleróza, která mi značně nepříjemně komplikuje život i práci. Nemocí trpím pravděpodobně mnohem déle, ale bohužel se u mě v prvotní fázi vyskytly ne úplně specifické příznaky, které zkomplikovaly proces diagnózy. Z tohoto důvodu mi tak přetrvávají mnohé neurologické potíže - z pohledu šití jsou nejvíce limitující zejména problémy s jemnou motorikou a chronická únava. Při chůzi na delší vzdálenost musím navíc používat hůl, což je nutné při navrhování mých kostýmů také zohlednit (ano, lidé jsou schopní vám zkritizovat i to, že ke kostýmu nosíte zdravotnickou pomůcku, bez níž se nemůžete pohybovat). Chtělo by se možná říct, že kvůli tomu všemu bych se asi měla na nějaké šití vykašlat, ale opak je pravdou. Šití mi poskytuje nejen možnost zůstat aktivní, ale dává mi také pocit, že stále dokážu něco výjimečného.
Jak jsem se dostala k šití
K šití jsem se nedostala obvyklou cestou (tedy vyučením), ale oklikou přes koníčky mého manžela, který se zajímá o historii. Rád navštěvuje hrady, zámky a historická centra měst, kde se často konají "historické" kulturní a společenské akce, což se mu zalíbilo natolik, že se chtěl také zúčastnit v roli kostýmovaného diváka. Nechali jsme si tedy ušít rádoby historické kostýmy u profesionální švadleny a pár sezón nám to celkem stačilo. Jenže to bych nebyla já, abych nezačala studovat a snažit se vše lépe pochopit, obzvláště, když jsem si vyslechla některé dost nepříjemné poznámky ohledně těch našich "dobových" kostýmů. Začalo mě prostě zajímat, co je na nich vlastně špatně, protože netrénovanému oku laika připadaly docela dobré. Po pár měsících studia jsem usoudila, že dobré opravdu nejsou, udělala jsem na nich nějaké vlastní úpravy, vyrobila si doplňky a zjistila jsem, že mi to vlastně docela jde a hlavně mě to baví.
Tato anabáze tedy vedla k tomu, že jsem začala šít. Chvíli jsem dokonce koketovala s možností šít i zakázkově, ale po několika nepříjemných zkušenostech jsem usoudila, že to není nic pro mě. V současné době tedy šiju jen pro sebe a pro rodinu a šití je pro mě relaxací, která v sobě v ideálním poměru kloubí ruční práce, učení se řemeslu, studium historie umění a příjemný pocit z možnosti si hotové dílo obléknout a projít se v něm.
Co a jak šiju
Vše výše uvedené také zcela jednoznačně vykresluje, co a jak vlastně šiju - jsou to kostýmy určené k nošení na historických akcích. Jsou tedy přizpůsobené praktické stránce, individuálnímu vkusu daného člověka a v neposlední řadě také mým technických schopnostem (nejsem vyučená, vše se učím sama). Nedělám tedy 100% historicky věrné repliky konkrétních oděvů zachycených na historických obrazech. U svých kostýmů se soustředím zejména na historicky správný VZHLED - náležitou kompozici a vrstvení oděvu, vhodně zvolené materiály a doplňky. Technická stránka (z pohledu historického i moderního) jde často mírně stranou, protože kvůli svému hendikepu některé věci prostě nezvládám, např. už nejsem schopná vyšívat ručně, přesnost či velikost stehů už také více zlepšit nemůžu a tam, kde to není vidět, si pomáhám šicím strojem.
Přeložit Tuto Stránku
(Prosím vezměte v úvahu, že překlad je automaticky generovaný, tudíž je značně nepřesný, zejména v případě odborných výrazů.)