Kostým mladé Angličanky 1520-1530 (A Young Englishwoman costume)

   Tento kostýmní projekt je určený k nošení na renesančních slavnostech a také mi sloužil k procvičení některých krejčovských technik před tím, než se vrhnu na šití nákladných dvorských šatů ze stejného období.

Obr. 1-4: Kompletní  kostým

   Design byl inspirován zejména kresbou Hanse Holbeina ml. "A Young Englishwoman", 1526-1528/1532-1535 (obr. 5), která zobrazuje pravděpodobně měšťanku nebo nižší šlechtičnu. Nejedná se ovšem o přesnou kopii tohoto oděvu, vzhledem k mé postavě jsem musela udělat několik změn (obr. 6). Odlišnosti jsou zejména ve tvaru výstřihu (není tak široký) a v silnějším vyztužení živůtku spodních šatů. Dále se vzhled kostýmu liší v některých doplňcích - jiná pokrývka hlavy a absence partletu, který jsem jednoduše zatím nestihla ušít.

   Kostým je šitý kombinací ručního a strojového šití (proto jej také nazývám kostýmem, a nikoli oděvem), kdy stroj pouze usnadňuje a urychluje práci tam, kde je to možné, ale celková technologie se co nejvíce blíží ruční výrobě. Základní střihy a některá technická řešení jsou z knihy The Tudor Tailor (Ninya Mikhaila, Jane Malcolm-Davies).

Obr. 5: Hans Holbein ml. - Young Englishwoman (or Lady walking), 1526-1528/1532-1535

Obr. 6: Porovnání odlišností designu předlohy a kostýmu

   Kostým se skládá z mnoha jednotlivých částí, které velmi rafinovaně navazují jedna na druhou a svou souhrou tak tvoří kýženou siluetu. Vše je nakonec pospojováno a pojištěno pomocí špendlíků tak, aby byl vytvořen celkový dojem "jednolitých šatů". Dovolím si k tomuto tématu ještě poznámku z mých předchozích zkušeností se šitím a nošením historických kostýmů - správné siluety nelze dosáhnout, pokud je kostým příliš zjednodušen (např. proto, aby se snadněji oblékal a nosil) a některé důležité části chybí, nebo jsou střiženy a sešity dobově nevhodným způsobem. Sama jsem to zkoušela, ale snaha udělat šaty jednodušší a praktičtější vede pouze k tomu, že výsledek není vizuálně autentický.

Jednotlivé součásti kostýmu

Košilka

   Spodní košile (většinou lněná) byla základní součástí oděvu a plnila funkci spodního prádla, byla to také jedna z mála součástí oděvu, která se pravidelně prala.

   Součástí mého kostýmu byla jednoduchá lněná košile, která byla kompletně šitá ručně , ale která byla během náročného dne premiéry kostýmu nenávratně poškozená. Bohužel jsem během šití neměla čas dělat průběžné fotky a plánovala jsem vše nafotit až ex post. U ostatních částí kostýmu to je možné, ale košile vzala zasvé. Každopádně už šiju novou, její výrobu budu dokumentovat a o fotky se podělím.

Spodní sukně

   V mém případě se jedná o ručně šitou  lněnou sukni v červené barvě, což byla pro nejspodnější sukni nebo šaty tradiční barva (obr. 7 ). U mého kostýmu má funkci pro zvětšení celkového objemu sukní a je možné ji také vyprat. Nenosím ji vždy, kostým je možné nosit i bez ní.

Obr. 7 : Spodní sukně

 

Spodní šaty

   Přes košilku ženy v období renesance oblékaly spodní šaty, které se skládaly z živůtku a sukně. Ženy z nižších společenských vrstev je možno někdy vidět na dobových vyobrazeních pouze v košili a spodních šatech, dámy z vyšších vrstev společnosti však tuto kombinaci (většinou) volily jen při velmi neformálních příležitostech (výjimky ale samozřejmě existují). Spodní šaty mají za úkol tvořit základní siluetu oděvu, u některých typů oděvu jejich živůtek vytváří pevnou oporu pro uchycení vrchních šatů a u dam s ženskými křivkami mají také podpůrnou a zpevňující funkci (zjednodušeně řečeno nahrazují podprsenku / korzet).

   Moje spodní šaty u tohoto kostýmu jsou vlněné (obr. 8), šněrované po stranách (obr. 9),  živůtek je podšitý lnem, sukně je bez podšívky. Živůtek je zpevněn několika vrstvami pevného korzetového plátna (které nahrazuje dobově používané knihařské plátno) a je vyztužen kosticemi. Použití takto vyztuženého živůtku není pro toto období a společenskou třídu nezbytně nutné, ale je možné a já jsem ho zvolila s ohledem na svojí postavu, která vyžaduje důkladnou oporu. Jednotlivé díly živůtku jsou sešité strojem, stejně tak jsou strojem všité i kostice. Zbytek je šitý ručně (podšívka, sukně...). 

Obr. 8: Spodní šaty

Obr. 9: Spodní šaty

   Tyto šaty jsem šila již před několika lety, kdy jsem plánovala dodělat celý kostým, ale zdravotní problémy mne na čas vyřadily z provozu. Proto jsou v porovnání s vrchními šaty patrné jisté odlišnosti v šití, zejména ve vyhotovení švů (obr. 10). Rozhodla jsem se ale je v těchto detailech nepředělávat a ponechat si je takto jako ukázku toho, jak se můj styl práce vyvíjí. Při první zkoušce spodních šatů v praxi se ale ukázaly nedostatky v designu a bylo posléze nutné udělat několik úprav alespoň zde, konkrétně v oblasti výstřihu (obr. 11).

Obr. 10: Spodní šaty, detail

Obr. 11:První verze spodních šatů před úpravami

Vrchní šaty

   Vrchní šaty jsou v případě tohoto typu oděvu zcela závislé na existenci šatů spodních a nelze je nosit samostatně. Živůtek spodních šatů totiž nejen tvaruje postavu do správné siluety, ale slouží i pro uchycení vrchních šatů pomocí špendlíků. Vrchní šaty mají totiž široký výstřih (ten je v mém případě ještě poměrně střízlivý), který je při pohybu náchylný na posunování, zejména směrem z ramen dolů. Uchycením vrchních šatů k dobře vypasovanému živůtku spodních šatů se toto nebezpečí eliminuje (obr. 12). K následnému zakrytí těchto špendlíků pak u mého kostýmu slouží dva pásky bílého lnu (obr. 13), které jsou často k vidění na portrétech Angličanek v letech cca 1520-1530. Jejich přesný účel je zatím předmětem dohadů, ale z mé praxe se zatím jeví jako nejpravděpodobnější právě funkce zakrytí špendlíků.

Obr. 12: Špendlení vrchních šatů ke spodním

Obr. 13: Pásky bílého lnu zakrývající špendlíky

   Mé šaty jsou ze zelenošedé vlny, mají přední šněrování,  živůtek je mírně vyztužený jednou vrstvou korzetového plátna a je podšitý šedým lnem. Sukně je nepodšitá, vpředu poměrně dlouhá, vzadu tvoří vlečku - proto je nutné sukni při chůzi buď držet, nebo ji dle dobové zvyklosti zvednout pomocí háčků na popruhu (obr. 14). Stejně tak lze zvednout a pomocí špendlíku připnout k pasu také vlečku. Objem sukně je soustředěn zejména dozadu a pro vytvoření žádané siluety je sukně vzadu podepřena ještě malou všitou vycpávkou (obr. 15).

Obr. 14: Zvednutá sukně vrchních šatů

Obr. 15: Vnitřek vrchních šatů

   Decentní zdobení šatů je tvořeno manžetami a náprsenkou z černého sametu. Náprsenka kryje šněrování a je následně přichycena k šatům opět pomocí špendlíků. 

Pokrývka hlavy

   Já jsem jako pokrývku hlavy k tomuto kostýmu zvolila ranou formu tzv. francouzské kápě, která, jak název napovídá, přišla z Francie, ale v Anglii se stala postupem času populární. Design byl inspirován opět pracemi Hanse Holbeina ml. a jeho dílny (obr. 16 a 17). Kápě je dvoudílná - skládá se ze spodního čepce z bílého hedvábí se lněnou podšívkou, který zdobí hedvábná stužka a vrchního závoje z černého sametu zdobeného kovovými korálky. V mém případě jsou obě části dohromady sešité, ale je opět možné je pouze sešpendlit. Obrázky 18 a 19 (19  ve verzi s páskou pod bradou) .

Obr. 16: Hans Holbein ml. - The dance of death

Obr. 17: Hans Holbein ml. (dílna) - Thomas More and his family

Obr. 18: Raná francouzská kápě

Obr. 19: Raná francouzská kápě

Doplňky

   Z viditelných doplňků kostýmu ještě zmíním pás, který je v mém případě ušitý z umělého hedvábí. Byl obvyklou součástí tohoto typu oděvu a často se na něj věšel růženec (u žen katolické víry).

   Další části kostýmu jsou pak podkolenky a boty - obojí v současné době používám moderní, takže to není k nějaké širší prezentaci.

Závěr 

   Jak vidíte, vizuálně zdánlivě jednoduchý kostým se ve skutečnosti sestává z poměrně velkého množství jednotlivých komponent, které na sebe vzájemně navazují a funkce každé z nich je důležitá pro celkový dojem oděvu.

© Barbora Vojáčková, barboravojackova @seznam.cz