Renesanční móda

Design byl inspirován zejména kresbou Hanse Holbeina ml. "A Young Englishwoman", 1526-1528/1532-1535 (obrázek 5), která zobrazuje pravděpodobně měšťanku nebo nižší šlechtičnu. Nejedná se ovšem o přesnou kopii tohoto oděvu, vzhledem k mé postavě jsem musela udělat několik změn. Odlišnosti jsou zejména ve tvaru výstřihu (není tak široký) a v silnějším vyztužení živůtku spodních šatů. Dále se vzhled kostýmu liší v některých doplňcích - jiná pokrývka hlavy a absence partletu (náprsník kryjící výstřih), který jsem jednoduše zatím nestihla ušít.

Kostým je šitý kombinací ručního a strojového šití (proto jej také nazývám kostýmem, a nikoli oděvem), kdy stroj pouze usnadňuje a urychluje práci tam, kde je to možné, ale celková technologie se co nejvíce blíží ruční výrobě. Základní střihy a některá technická řešení jsou z knihy The Tudor Tailor (Ninya Mikhaila, Jane Malcolm-Davies).

Kostým se skládá z mnoha jednotlivých částí, které navazují jedna na druhou a svou souhrou tak tvoří kýženou siluetu. Vše je nakonec pospojováno a pojištěno pomocí špendlíků tak, aby byl vytvořen celkový dojem "jednolitých šatů". Dovolím si k tomuto tématu ještě poznámku z mých předchozích zkušeností se šitím a nošením historických kostýmů - správné siluety nelze dosáhnout, pokud je kostým příliš zjednodušen (např. proto, aby se snadněji oblékal a nosil) a některé důležité části chybí, nebo jsou střiženy a sešity dobově nevhodným způsobem. Sama jsem to zkoušela, ale snaha udělat šaty jednodušší a praktičtější vede pouze k tomu, že výsledek není vizuálně autentický.

Spodní šaty (kirtle)

Přes košili ženy v období renesance oblékaly spodní šaty, které se skládaly z živůtku a sukně. Ženy z nižších společenských vrstev je možno někdy vidět na dobových vyobrazeních pouze v košili a spodních šatech, dámy z vyšších vrstev společnosti však tuto kombinaci (většinou) volily jen při velmi neformálních příležitostech (výjimky ale samozřejmě existují). Spodní šaty mají za úkol tvořit základní siluetu oděvu, u některých typů oděvu jejich živůtek vytváří pevnou oporu pro uchycení vrchních šatů a u dam s ženskými křivkami mají také podpůrnou a zpevňující funkci (zjednodušeně řečeno nahrazují podprsenku / korzet).

Moje spodní šaty u tohoto kostýmu jsou vlněné (obrázek 8), šněrované po stranách (obrázek 9), živůtek je podšitý lnem, sukně je bez podšívky. Živůtek je zpevněn několika vrstvami pevného korzetového plátna (které nahrazuje dobově používané knihařské plátno) a je vyztužen kosticemi. Použití takto vyztuženého živůtku není pro toto období a společenskou třídu nezbytně nutné, ale je možné a já jsem ho zvolila s ohledem na svojí postavu, která vyžaduje důkladnou oporu. Jednotlivé díly živůtku jsou sešité strojem, stejně tak jsou strojem všité i kostice. Zbytek je šitý ručně (podšívka, sukně...).

Tyto šaty jsem šila již před několika lety, kdy jsem plánovala dodělat celý kostým, ale zdravotní problémy mne na čas vyřadily z provozu. Proto jsou v porovnání s vrchními šaty patrné jisté odlišnosti v šití, zejména ve vyhotovení švů. Rozhodla jsem se ale je v těchto detailech nepředělávat a ponechat si je takto jako ukázku toho, jak se můj styl práce vyvíjí. Při první zkoušce spodních šatů v praxi se ale ukázaly nedostatky v designu a bylo posléze nutné udělat několik úprav alespoň zde, konkrétně v oblasti výstřihu, což je bohužel vidět na přišití ramínek k živůtku.

Vrchní šaty (gown)

Vrchní šaty jsou v případě tohoto typu oděvu zcela závislé na existenci šatů spodních a nelze je nosit samostatně. Živůtek spodních šatů totiž nejen tvaruje postavu do správné siluety, ale slouží i pro uchycení vrchních šatů pomocí špendlíků. Vrchní šaty mají totiž široký výstřih (ten je v mém případě ještě poměrně střízlivý), který je při pohybu náchylný na posunování, zejména směrem z ramen dolů. Uchycením vrchních šatů k dobře vypasovanému živůtku spodních šatů se toto nebezpečí eliminuje (obrázek 10). K následnému zakrytí těchto špendlíků pak u mého kostýmu slouží dva pásky bílého lnu (obrázek 11), které jsou často k vidění na portrétech Angličanek v letech cca 1520-1530. Jejich přesný účel je zatím předmětem dohadů, ale já je používám právě k zakrytí špendlíků.

Mé šaty jsou ze zelenošedé vlny, mají přední šněrování, živůtek je mírně vyztužený jednou vrstvou korzetového plátna a je podšitý šedým lnem. Sukně je nepodšitá, vpředu poměrně dlouhá, vzadu tvoří vlečku - proto je nutné sukni při chůzi buď držet, nebo ji dle dobové zvyklosti zvednout pomocí háčků na popruhu (obrázek 12). Stejně tak lze zvednout a pomocí špendlíku připnout k pasu také vlečku. Objem sukně je soustředěn zejména dozadu a pro vytvoření žádané siluety je sukně vzadu podepřena ještě malou všitou vycpávkou .

Pokrývka hlavy - francouzská kápě (French hood)

Já jsem jako pokrývku hlavy k tomuto kostýmu nejprve zvolila ranou formu tzv. francouzské kápě, která, jak název napovídá, přišla z Francie, ale v Anglii se stala postupem času populární. Design byl inspirován opět pracemi Hanse Holbeina ml. a jeho dílny (obrázek 13 a 14). Kápě je dvoudílná - skládá se ze spodního čepce z bílého hedvábí se lněnou podšívkou, který zdobí hedvábná stužka a vrchního závoje z černého sametu zdobeného kovovými korálky. V mém případě jsou obě části dohromady sešité, ale je opět možné je pouze sešpendlit.

Pokrývka hlavy - anglická kápě (English hood)

Nakonec jsem se rozhodla dotáhnout vzhled kostýmu ještě trochu blíže Holbeinově předloze a vyrobila jsem bílou štítovou kápi, která sice není přesnou replikou předlohy, ale přece jen se jí trochu přibližuje. Kápě je z několika vrstev jemného lnu na pevném základu s výztuhou z drátku. Vrchní závoje jsou z hedvábné organzy a ke kápi se připevňují pomocí špendlíků. Podrobnosti viz: "Anglická štítová kápě".

Renesanční móda